​​

Skrze naše tělo každodenně prožíváme. Do našeho vědomí se dostane jen část podnětů, které v každé minutě našeho života působí na náš systém (informace z okolního prostředí - zvukové, světelné, hmatové, čichové, vjemy z našich vnitřních orgánů aj.). A je to dobře, jinak bychom byli přehlceni. Náš systém nás selekcí informací, které se dostanou do vědomí, před přehlcením chrání. Na druhé straně během života často nevědomky omezujeme naše tělesné vnímání, často je kladen důraz na kognitivní prožívání a méně na tělesné (zde je mnoho rovin, určitou vnímavost snižují, omezují např. traumatické prožitky, kdy nás náš systém chrání před fyzickou, psychickou bolestí aj.).

Tělo si pamatuje vše, co za život prožijeme, jak se k sobě chováme i co si neseme trans-generačním přenosem. Učíme -li se dávat pozornost tělu a pocitům v něm, skrze různé nástroje, jako je pohyb, dotek, techniky dechu, kraniosakrální biodynamika, taneční terapie, body work, body psychoterapie aj., můžeme prohloubit náš  vědomý kontakt s ním a učit se, co nám a našemu tělu dělá dobře a co ne, jaký pohyb, pozice nám přináší úlevu nebo je pro nás efektivnější. Skrze tyto techniky se můžeme dostat i k potlačeným emocím v našem těle a propustit je, k uvědomění našich vzorců chování aj.

Skrze prožitek v našem fyzickém těle se systém mnohem lépe učí, že existují i jiné, nové cesty, než ve kterých se doposud vyskytoval a má možnost se díky prožitku k nim vracet. Jako děti jsme se učili vnímat svět více našimi smysly a "přes tělo", pojďme se k tomuto vnímání, a tak sami k sobě, navracet.  ​​

​​